Zažili jste školu v přírodě? Zažilo vaše dítě, vnouče, sourozenec, synovec nebo neteř školu v přírodě? Pro spoustu dětí je to běžná součást školního roku. Na pár dní opustit školní lavice a vyrazit objevovat přírodu, zažít dobrodružství a být více spolu. Pro děti s atypickým vývojem ale podobné pobyty často nejsou samozřejmostí. A právě proto jsme už po několikáté uspořádali jarní pobyt pro naše klienty z denního vzdělávání ve StropOFFce.
Někdy totiž stačí změnit prostředí na pár dní a začnou se dít věci, které by v běžném rytmu možná nepřišly tak přirozeně. Přesně takový byl i letošní jarní pobyt. Trochu škola v přírodě, trochu dobrodružství, trochu trénink samostatnosti. Ale hlavně spousta společného času, během kterého mohly děti zažívat svět zase trochu jinak.
Vyrazili jsme mimo Prahu, do prostředí, kde bylo blízko do přírody, na výlety i k obyčejným každodenním činnostem, které se na podobných pobytech stávají důležitou součástí učení. Ubytovaní jsme byli v útulném venkovském prostředí Penzionu U Můrinek. Děti spolu trávily celé dny, zvykaly si na nové místo, nový režim, společné spaní i společné stolování. Program se přirozeně přizpůsoboval tomu, jak se kdo zrovna cítil a co potřeboval.
Počasí nám tentokrát ukázalo snad všechny svoje podoby. Chvíli svítilo slunce, chvíli bylo chladněji, občas přišel déšť a bylo potřeba plány upravit. A vlastně i to bylo důležitou součástí celého pobytu. Učili jsme se reagovat na změny, hledat nové možnosti a přijímat, že ne všechno musí být podle původního plánu, aby to nakonec bylo dobré.
Velkou část času jsme trávili venku. Poznávali jsme okolní přírodu a učili se všímat si detailů. Koukali jsme, co kolem nás roste, co voní, šustí nebo kvete. Děti objevovaly přírodu všemi smysly, pozorováním, pohybem i dotykem. Příroda pro nás nebyla jen kulisou výletů, ale živou učebnou, kde se dá učit naprosto přirozeně. Během pobytu jsme navštívili také místní Žijící skanzen, užili si muzikoterapii, objevovali okolí a nechybělo ani tradiční opékání buřtů, které k podobným pobytům prostě patří.
Důležitou součástí pobytu bylo i vaření a společná příprava jídla. Děti se zapojovaly podle svých možností. Někdo aktivně krájel a míchal, někdo pomáhal prostírat a někdo jen pozoroval. I to má ale svůj význam. Domluvit se s ostatními, počkat, až bude hotovo, zvládnout jednoduché úkoly nebo jen být součástí společenské činnosti. To všechno jsou dovednosti, které se nejlépe učí v běžném životě.
A protože pobyt nebyl jen o programu, ale hlavně o společném prožívání, nechyběl prostor ani pro volnou hru, odpočinek, smích a malé každodenní rituály, které dětem pomáhaly cítit se bezpečně. Poslední večer patřil diskotéce, hudbě, radosti a také diplomům. Bylo krásné sledovat, jak každý během pobytu zvládl něco svého. Pro někoho to byl výlet mimo známé prostředí, pro jiného nové jídlo, společné spaní nebo větší samostatnost.
Jarní pobyt nám znovu připomněl, že učení nemusí probíhat jen u lavice. Někdy se toho nejvíc odehraje během procházky, v lese, u sporáku nebo večer při společném povídání. Děti se učily být spolu, zvládat změny, objevovat nové věci a zažívat, že i mimo své známé prostředí mohou být v bezpečí.
A právě o tom pro nás takové pobyty jsou. O důvěře, společných zážitcích, malých krocích a velké radosti. Vidíme v tom velký smysl. Přibližovat zážitky a zkušenosti dětem s atypickým vývojem. Umožnit jim prožívat to, co je pro většinu jejich vrstevníků běžnou součástí dětství. To všechno ale v prostředí, které je bezpečné, chápající a respektující jejich individuální potřeby. Protože i malé kroky mohou znamenat velké věci.
