Únor je v plném proudu. Předsevzetí pomalu končí v koši, Valentýn promlouvá jazykem lásky a masopust popouští uzdu našemu jídelníčku i chuti do veselí.
Dlouhodobě mám měsíc únor spojený s nutkavým pocitem „probudit se po zimě“ do radosti, lásky a psychické pohody. Jako by to byl další bod na seznamu, který musím splnit. Zmobilizovat síly, nadechnout se a s plnou energií vítat přicházející jaro. Jenže někdy se z toho místo radosti stane tlak. A tlak radost dusí. Příliš tlačit na pilu se mi nikdy nevyplácelo. Velkou úlevou pro mě letos bylo přiznat si, že únor nemusí být výkon. Že radost se nedá nařídit ani odškrtnout. Že skutečně vzniká ve sdílení, v opravdovosti a v přijetí toho, kde právě jsme.
Možná právě tady začíná osobní rozvoj. Ne v dalším úkolu, ale v laskavosti k sobě. V ochotě zastavit se a zeptat se: Co teď opravdu potřebuji? Je to výkon nebo klid? Pohyb nebo odpočinek?
Snad každá škola se masopustu nějak dotkne. Povídáním, oslavou nebo dnem v masce. U nás ve StropOFFce jsme zapojili tanec, hudbu, zpěv, převleky, škrabošky i plný stůl pro spokojená břicha. Nejvíc ale vnímám to, že jsme společně vykročili vstříc zábavě. Odhodili starosti a dovolili si být spolu, opravdově a s lehkostí.
A právě tohle „dovolit si“ je často ten největší krok. Dovolit si radost bez podmínek. Dovolit si nebýt dokonalí. Dovolit si na chvíli odložit seznam „co ještě“ a být tady a teď.
Stejnou energii jsme pak mohli celý měsíc předávat i dětem a jejich rodinám. Doufám, že se pro každého u nás stal únor alespoň na chvíli čistou radostí a veselostí. Časem, kdy můžeme zvolnit. Kdy si dovolíme odpočinout nejen tělem, ale i hlavou. Jestli i vy máte pocit, že potřebujete nechat radost znovu vstoupit do svého domova, věřte, že jsme tu právě pro vás. StropOFFka není jen neziskovka. Je to prostor. Takový, jaký právě potřebujete.
Nebudeme hodnotit, jak se vám daří. Nebudeme předávat univerzální návod na život. Jsme partneři na cestě, kterou si sami prošlapáváte. Místo, kde lze hledat, zkoušet, objevovat a posouvat to, kde cítíte jemné (nebo silné) volání ke změně.
Jsme pevná zeď, o kterou se můžete opřít, když hledáte klid. Jsme motor, který se hýbe láskou, pochopením a přijetím. Pro někoho může být toto místo odrazovým můstkem, pro jiného berličkou při klopýtání. Bezpečný prostor pro dialog, pro vyslovení myšlenek, které dosud zůstávaly jen uvnitř.
Pevně věřím, že co je vysloveno nahlas, dostává energii a začíná žít. A že radost ze života se často skrývá v maličkostech – v dechu, ve sdíleném pohledu, v odvaze růst vlastním tempem.
Dveře jsou otevřené. Stačí vstoupit a dovolit si prožít to, co právě přichází.