Vánoce na nás dýchají horkým dechem, nejde na ně zapomenout ani před nimi utéct. V obchodech se s nimi potkáváme už od října a věřím, že každý už v sobě pocítil tu pověstnou náladu. Co si pod ní představuji já? Naději. Nesplněná očekávání. Zklamání. Shon. Tah na branku. Rodinné tvoření a společnost. Směsici hezkého i toho, co bych nejraději vyzmizíkovala, ale ono to nejde.
Pomalu sepisuji předsevzetí na nový rok, v hlavě si sumíruji to, co se mi povedlo, i to, co mám ještě před sebou. Hledám nové cesty, abych se vyhnula omylům a chybám, které jsem udělala. Čas na sebe ale zrovna v prosinci hledám jen těžko. Dny jsou krátké, noci tmavé, děti zpruzené, žene nás to domů. A o to víc k přípravám.
Jestli jsem se někdy poučila z chyb, je to právě v adventním čase. Mám dokonce seznam toho, co se osvědčilo a co opakuji. Jednou z věcí je každodenní čas na čaj. Může to znít úsměvně, ale pojďte si to zkusit se mnou. Dáte vařit vodu, vyberete hezký hrneček, zamyslíte se nad chutí a vůní, která vás dnes láká… A pak si sednete. Jen sedíte. Vychutnáváte a na těch pár minut nic kolem neexistuje. Je to něco, na co se těším. Čas, který mi pomáhá vstát a jít dál plná sil.
Jenže někdy to nestačí. Může přijít čas, kdy už nevidíme záchranu ani v těch pár minutách klidu. Možná ani nevidíme cestu, po které se vydat. A právě tehdy je důležité nezůstávat na všechno sami.
Ve StropOFFce je místo, kde se neodsuzuje, netlačí na výkon ani nehledají rychlá řešení. Je to prostor, kde se naslouchá, doprovází a nabízí podpora. Jednou z možností je individuální terapie pro dospělé.
Individuální terapie je bezpečný a důvěrný prostor, kde můžete mluvit o všem, co vás trápí… o vyčerpání, vztazích, rodičovství, práci, úzkostech, ztrátách i o pocitu, že „už toho je moc“. Společně můžeme hledat souvislosti, porozumět vlastním reakcím a postupně nacházet nové způsoby, jak situace zvládat. Terapie není o tom, že vám někdo řekne, co máte dělat. Je o respektujícím dialogu, ve kterém můžete objevovat své zdroje, posilovat sebejistotu a učit se větší laskavosti k sobě samým. Někdy stačí pár setkání, jindy je potřeba delší cesta. Každý krok se ale počítá.
A o tom je můj prosinec. Ubrat v úkolech, přidat na sebelásce, najít prostor pro sebe. Každá minuta věnovaná sobě se vrátí, klidnější, silnější a sebejistější. Pak už můžeme vyhlížet další rok a těšit se na to, co nám přinese.