ZÁŘÍ – první díl StropOFFkového měsíčníku
od Marie Hrubanové
Přichází podzim! Já ho miluji, ale když děti nastupují do školky nebo školy, bývá to pěkná výzva! Můžeme si o tom s dětmi dopředu vyprávět, ukazovat si obrázky, koupit nové bačkůrky, ale stejně si to nikdo v prázdninových dnech nedovede představit. Ve waldorfských školách děti koncem září chodí stezku odvahy, kde se jako rytíři potýkají s drakem. Mně už došlo proč. Ani nemusíme chodit do waldorfské školy, a s odvahou se v tomto období budeme muset vytasit i tak.
Proč je tedy září pro děti i rodiče tak náročné? Poslouchám podcast Počítám do tří, kde o tom mluví psycholožka Vlaďka Bartáková: „Je to extrémně zhuštěný čas, plný zařizování, papírování, shánění a placení.“ Pro všechny je to „stezka odvahy“, především ranní vstávání. Děti vás celé prázdniny tahají v šest ráno z postele, a teď je nemůžete probudit. Znáte to? Všechno připravíte: snídani, svačinu, batůžky, vybavené penály, a vše je rozplánované na minutu. Potřebujete, aby s vámi dítě spolupracovalo. Pošlete ho vyčistit si zuby, obléct se, a po půl hodině zjistíte, že si tam hraje se šamponem, ještě v pyžamu, a má postavenou zoo z kartáčků. Honíte ho po bytě a nutíte, aby se obléklo. Nutně se potřebujete spojit s jeho zodpovědnou částí mozku, neokortexem. Jak říká Vlaďka, problém je, že neokortex má dítě nezralý, a člověk nikdy neví, jestli ho ráno vůbec potká.
Pokud po dítěti chceme, aby vyšlo z prostředí, kde si může dělat, co chce, do prostředí, kde ho celé řídí někdo jiný, a možná tam jde úplně poprvé, pravděpodobně se spíše setkáme s tím nižším, pohodlnějším a mocensko-reaktivním mozkem. Rodič se tak dostává pod tlak. Vše stihnout ho stojí hodně energie, a dítě jako by mu v tom vůbec nepomáhalo, spíš naopak. Myslím, že se to dá považovat za první souboj s drakem.
Z podcastu jsem se naučila, že pokud se setkáme s drakem v podobě naštvaného dítěte, je výhodnější cílit na tu nižší část mozku. Nemá cenu mnoho mluvit a složitě vysvětlovat. Můžeme jen přijmout jeho emoci a jednoduše odpovědět: „Aha, nechce se ti, to je hrozný, až takhle…“ Pokud je drak hodně naštvaný, chrlí oheň a z nosu se mu kouří, je třeba reakce krizové intervence, třeba v podobě nějakého úlevného citoslovce: „Fuj, ach jo.“ Nevyčerpejte slova hned po ránu, ještě vás čeká celý den.
Může se stát, že se dítě do školky či školy první měsíc těší a „náročno“ přijde později. Jsou děti, které mimo domov své emoce drží a potom vše pustí až po cestě domů. Pokud s dítětem o školce nebo škole mluvíme, nemusí to být vždy podané v růžovém balíčku. Je to trochu zrada, když to potom tak není. Pokud my sami máme obavu, nemá cenu to popírat. Zejména holčičky bývají často velmi vnímavé na vztahy a vyhledávají oční kontakt. Velmi dobře umí číst naše emoce a vycítí strach. Chlapečci mají zase silnou potřebu někam patřit, proto pokud se necítí podpořeni a vyslyšeni, reagují útěkem, útokem nebo paralýzou. Můžeme mít pocit, že nám to dělají naschvál, ale spíše jde o „tady a teď“ to na rodiče pustím, jsem v bezpečí.
Odvést děti do institucí, jít do práce, vyzvednout je, rozvést na kroužky, jet domů, udělat úkoly, obalit sešity, ořezat pastelky, udělat večeři, připravit svačiny, vykoupat, uspat a ráno vstát s vidinou, že to tak bude celý rok. To je i na udatného rytíře trochu moc.
Co s tím? Vlaďka říká:
- Zkusme rozdělit povinnosti mezi oba rodiče, říct si konkrétně, kdo, kdy, co má na starost.
- Uvědomit si, že školákem se dítě teprve stává. Nestane se to od nákupu aktovky, dítě se to učí celý rok.
- Nemusí být všechno včas. Stejně „něco“ nestihneme.
- Důvěřujme pečovateli, učiteli a zkusme s ním mluvit o našich obavách. Poradit mu, co pomáhá, když mají naše děti krizi.
- Když dítě vyzvedáváme, je dobré věnovat mu alespoň chvilku plnou pozornost.
- Doma můžete s dítětem probrat, co dělat, když bude mít nějaký problém. Vytvořit si krizový plán. (Když budeš naštvaný, můžeš si sednout. Pomůže se napít. Když budeš unavený, můžeš si chvilku jen stavět, hrát si na písku, lehnout na koberec…)
- Můžete mít nějaké propojení s mámou – náramek, obrázek na ruce, fotka v krabičce na svačinu.
- Pokud máme víru, že je to pro nás a dítě dobré, pojďme do toho i přes mírnou zátěž. V momentě, kdy je ale dítě bledé, vyčerpané a často nemocné, je potřeba situaci ošetřit.
Toto období toho máme opravdu hodně. Příroda nás na to ale dobře připravila. S přicházejícím podzimem se tříbí náš smysl pro hodnotu a kvalitu. To špatné odvádíme pryč a necháváme si to dobré. Hodně lidí v září třídí a uklízí. Příroda dozrává a stahuje se zpátky dovnitř. Je to doba, kdy jsme vystaveni zkoušce nejen psychiky – odvahy, ale i imunity. Můžeme si dovolit snižovat naši aktivitu, naše tělo si pomalu sílu stahuje a dělá si zásobu na zimu.
Tradiční čínská medicína o podzimu mluví jako o období plic a tlustého střeva. To souvisí i s tím, pustit a nechat být. Těmto orgánům bychom měli věnovat pozornost. Můžeme se zaměřit na dýchání. Sledovat náš dech v různých situacích a vracet ho zpátky do klidu a prohlubovat ho. Je dobré si dopřát sezónní jídlo s trochou pálivých a kořeněných potravin, zejména s pepřem, chilli, skořicí, šalvějí, cibulí, česnekem, hořčicí, hřebíčkem, kurkumou a kardamomem. Naši imunitu můžeme podpořit šípkem nebo rakytníkem. Staráme se o svoji kůži, je to součást dýchacího ústrojí. Chráníme ji před studeným větrem. Můžeme ji opečovat tymiánovým, cypřišovým nebo cedrovým olejem. To vše může pomoci naší obranyschopnosti, našemu brnění.
Přeji hodně odvahy na vaší stezce.
Těším se říjnu v druhém díle!
Marie