Když se ve StropOFFce mluví o vzdělávání, individuálním přístupu a hledání cest pro každé dítě, velmi často to vede k jedné osobě, a to Jasmíně Kuciakové. Je hlavní pedagožkou, vedoucí vzdělávacího centra a garantkou vzdělávání. Zároveň patří mezi ty, kteří byli u samotného zrodu StropOFFky. Začínala tehdy spolu s Bobem na Barrandově. Od začátku navazovala na svou zkušenost ze speciální pedagogiky. Jen ji přenesla ze státního školství do prostředí, kde je možné víc vnímat tempo, potřeby i individualitu každého dítěte, tedy do prostředí neziskového sektoru. A i když o sobě říká, že působí vážně (hlavně když se neusmívá), realita je mnohem barevnější. Umí být přísná i laskavá zároveň. A také překvapivě hravá a vtipná, třeba ve chvílích, kdy dokáže děti dostat až na jeviště.
Jasmíno, jak bys svoji roli popsala jednou větou?
„Hledám cesty a možnosti, jak propojit vzdělávání, podporu a rozvoj dítěte.“ Za tou jednoduchou větou je každodenní práce, kterou rodiče často nevidí, ale velmi silně ji vnímají. Hledání toho, aby vzdělávání dávalo smysl. Aby dítě mohlo růst vlastním tempem. A aby v tom rodič nezůstával sám.
Tři slova, která tě vystihují?
„Spolehlivost, kreativita a to, že působím vážně… hlavně když se neusmívám. Zároveň málokdo na první pohled pozná, že mám smysl pro humor.”
Jak ses ke StropOFFce dostala?
„Spolu s Bobem a Pavlem jsme začínali tvořit StropOFFku nejdřív na Barrandově a pak v nových prostorách v Kunraticích. Začátky byly hodně o hledání toho, jak má místo, kde bude dobře dětem i rodinám vypadat.“
Co tě na tom tehdy oslovilo?
„Pokračovala jsem ve své práci speciálního pedagoga, jen jsem změnila působení ze státního školství do neziskové organizace. To mi umožnilo nastavit podporu pro děti tak, aby je opravdu posouvala a rozvíjela.“
Jasmínina role ve StropOFFce je velmi komplexní. Zahrnuje přímou práci s dětmi, diagnostiku jejich vzdělávacích potřeb, nastavování individuálních plánů, koordinaci pedagogického týmu, komunikaci se školami, tvoření měsíčních výstupů pro rodiče i školy, odborné konzultace, hodnocení i organizaci akcí, táborů a škol v přírodě. Taky drží vzdělávací cestu dítěte tak, aby byla srozumitelná, funkční a bezpečná. A aby se po ní dalo jít krok za krokem.
Co tě na práci baví nejvíc?
„Nejvíc mě baví rozlousknout oříšek. Najít správný přístup k jednotlivému dítěti. Je to práce trochu detektivní a zároveň kreativní. Ale je důležité hledat cesty.“
Jak přemýšlíš o práci s dětmi a rodinami?
„Důležité je přijetí, porozumění a taky být na stejné vlně. Co se přístupu týče, je mi blízká pevnost s láskou. Nesoudit, nehodnotit. Hledat společně s naším týmem přístup ke každému dítěti. Taky se zaměřit na to, co dítě umí, zvládá, v čem je dobré a nehledat negativa a nepoukazovat na to, co dítě nezvládá nebo neumí.” A pak přichází věta, která vystihuje podstatu celé práce: „Nemáme kouzelnou hůlku a neděláme kouzla. Postupy a úspěchy dětí vznikají ve spolupráci s rodiči, každodenní prací a opakováním. Jsou to malé krůčky, které trvají měsíce, roky.“
Jedním z momentů, který v sobě nese silnou symboliku, je Jasmínina zkušenost s tanečním kroužkem. Podařilo se jí dostat děti na jeviště festivalu integrace Slunce. Byl to moment radosti, hrdosti a zároveň velké odvahy. A tím to neskončilo. Na scénu se postupně dostávají i další děti a kolegové ze StropOFFky.
Tohle je přesně ta chvíle, kdy podpora začne být vidět. Protože být na jevišti je pro některé děti obrovská meta. A když se to podaří, je to víc než vystoupení. Je to vzkaz: můžu být vidět, můžu být součástí, můžu to zvládnout.
Co tě nejčastěji dojme?
„Každý malý úspěch. Pokrok dětí. Pozitivní zpětná vazba od rodičů. A chvíle, kdy najdeme správný způsob komunikace u neverbálních dětí. Ale někdy se najdou i těžké věci. Například pro mě je naprosto klíčová spolupráce s rodinou, která může být někdy i náročná. Pokud si to nesedne a nejsme na stejné vlně, je někdy potřeba spolupráci ukončit.”
A kdo je Jasmína mimo práci? Jak sama říká, je rozvážná. Dobíjejí ji její dvě děti, Zuzka a Jakub. A taky hudba ve všech podobách. Ať už jde o folklór, dance, world music, funky, blues, reggae, folk i disco. Jak sama říká, je multižánrová. Svůj běžný den si neumí představit bez kávy a hudby.
Je nějaké motto, které tě provází?
„Chovej se tak, jak chceš, aby se k tobě chovali druzí.“
Jasmína má přání se StropOFFkou velmi konkrétní. Chce posunout žáky ze základního vzdělávání dál, na středoškolské vzdělávání a vybudovat ve StropOFFce lyceum.
A co by podle Jasmíny mělo zůstat zachované za každou cenu?
„Určitě dobré, spolehlivé a otevřené pracovní vztahy. To dělá v naší práci hodně.“