Když se ve StropOFFce něco prostě děje, domluví se, vyřeší, pohlídá, pospojuje, připomene, zkontroluje, a nakonec to hladce proběhne, často je za tím Martina Hajšmanová. Asistentka vedení a projektová manažerka, která se s úsměvem stará o stovku drobností, díky nimž pak můžeme dělat to hlavní, být oporou dětem s atypickým vývojem a jejich rodinám. Není moc vidět, ale má ráda, když věci kolem ní fungují a dávají smysl.
Martina přišla v dubnu 2025, krátce po mateřské. A i když sama říká, že je spíš tichý pozorovatel, v praxi umí přesně ten typ klidného multitaskingu, který drží organizaci pohromadě.
Martino, kdybys měla svoji roli popsat, jak by to vypadalo?
„Jsem takový člověk pro všechno. Propojuji vedení, tým, klienty i dodavatele, a pomáhám tam, kde je zrovna potřeba, aby věci běžely hladce. A ideálně tak, aby to pro ostatní bylo co nejjednodušší. A jo… snažím se u toho nezapomenout na úsměv. ????“
Co tě jako člověka vystihuje?
„Kdybych to měla říct stručně tak je to optimismus, spolehlivost a empatie. V praxi to znamená, že i když se toho sejde hodně, snažím se nepanikařit a hledám řešení. Když něco slíbím, chci, aby to platilo. A zároveň si hodně všímám, jak se druzí cítí, protože lidskost je pro mě základ.“
Je něco, co o tobě mnozí na první pohled nepoznají?
„Že jsem spíš tichý pozorovatel. Než něco řeknu, často si věci v hlavě srovnám. Ale když je potřeba, umím se opravdu „vybičovat“ do multitaskingu a zvládnout víc věcí najednou.“
Podělíš se s námi o svoji cestu do StropOFFky?
„Dostala jsem se sem díky Pavlovi, se kterým jsem pracovala už dřív. Když odešel z předchozí firmy, byl po boku Boba a Jasmíny u zrodu StropOFFky. Po mateřské na mě myslel a ozval se mi, jestli bych se nechtěla přidat. A já jsem cítila, že to může být dobrý krok.“
Určitě se jednalo o změnu. Co tě na té nabídce lákalo nejvíce?
„Přejít z korporátu do nezisku je změna. Hodně mě oslovila smysluplnost práce a menší tým, kde je přátelská atmosféra a věci se řeší lidsky. A upřímně také důvěra v člověka, který mi nabídku dal, pro mě hrála velkou roli. A pak taky jedna praktická věc, která je po mateřské obrovsky důležitá, a to flexibilita. Nabídka mi seděla i životně, a to je někdy stejně důležité jako samotná náplň práce.“
Přinesla sis tedy z korporátu něco do nezisku?
„Před mateřskou jsem dělala velmi podobnou pozici, takže jsem navázala na zkušenosti z organizace, komunikace i podpory týmu. Jen tady to má navíc hlubší smysl, protože výsledkem není hotový úkol, ale často klidnější den pro děti a rodiny.“
Dokázala bys nám prosím přiblížit co všechno máš ve StropOFFce na starosti?
„Moje práce je pestrá. Starám se o administrativu, tabulky, objednávky, domlouvání, koordinaci věcí napříč organizací, Bobův diář a jeho klienty… a často i o ty drobnosti, které se těžko popisují, ale bez nich by to nefungovalo. Jsem takový spojovací článek, aby vedení mělo oporu, tým měl zázemí, klienti dostali informace a dodavatelé věděli, co potřebujeme. Je to hodně o propojování lidí a věcí.“
Co v tomto odvětví lidé často nevidí, ale je to důležité?
„Že hodně práce je pod hladinou. Hlídání detailů, termínů, drobných návazností, připomínek… věci, které samy o sobě nejsou vidět, ale dohromady tvoří to, že pak organizace šlape. A vlastně mám ráda, když to funguje tak, že si toho nikdo ani nevšimne. To je pro mě často signál, že to bylo udělané dobře.“
Co tě na tvé práci baví nejvíce?
„Různorodost. Každý den je trochu jiný, každý den jsou jiné situace a jiní lidé. A i když je to někdy náročné, baví mě být u toho dění a vědět, že to má reálný dopad.“
Jaké jsou pro tebe nejdůležitější věci v práci?
„Respekt, lidskost, otevřená komunikace a vzájemná důvěra. Potřebuju prostředí, kde se dá říct věc na rovinu, ale bez tlaku a bez zbytečné tvrdosti. Kde se hledá řešení, ne viník.“
Je něco, co by sis přála, aby lidé o tvé práci více chápali nebo poznali?
„Spíš bych jen poukázala na to, že za tím, co funguje, je spousta práce, která není vidět. A že klidný provoz často není samozřejmost, ale výsledek toho, že někdo pohlídal stovku maličkostí.“
Dokážeš se podělit o nějaké momenty, kdy si říkáš, že tvá práce má opravdu smysl?
„Já nejsem ten, kdo je přímo u dětí každý den, ale mám ty sdílené momenty, které mi to připomenou. Třeba když vidím videa od kolegyň z výletů nebo kroužků a děti spokojené, radostné, v bezpečí. Nebo když se podaří domluvit a zařídit něco, co je pro dítě úplně poprvé. Jako třeba nedávné divadlo. A ono to celé proběhne s nadšením a v klidu. V takových chvílích si řeknu ano, přesně pro tohle to děláme. Taky mě obrovsky potěší i e-maily od klientů a rodičů. Když napíšou, že si děti užily akci, že to bylo dobré, že děkují… to je často maličkost, která člověka zahřeje na celý den.“
Určitě se setkáváš i se situacemi, které jsou těžké. Podělíš se i o ně?
„Je to jako v každé jiné práci. Když se sejde víc věcí najednou a já mám pocit, že mi to nejde tak, jak bych chtěla. Nemám ráda, když něco drhne a nejde to hned vyřešit. Ale zároveň se učím říkat si, že i to k práci patří a že důležité je, že se to nakonec vždycky posune.“
Bavili jsme se o tobě v práci. Ale jaká je Marťa mimo práci?
„Jsem člověk pro každou legraci a jsem hodně soutěživá. Dobíjí mě výlety do přírody s rodinou, společenské hry, malé úspěchy mých dětí, a hodně mě uklidňuje pečení. No a taky hudba. Buď si broukám, nebo mi hraje rádio. Je to taková moje běžná kulisa dne. A kdybych měla říct jednu drobnost, která mě vystihuje? Většinou mám úsměv na tváři. I když je toho hodně.“
Co by sis přála pro StropOFFku do budoucnosti?
„Ráda bych StropOFFce pomohla k větší stabilitě, hlavně v oblasti financování a zázemí, aby mohla dál smysluplně fungovat a růst. A bylo by fajn, kdybychom mohli přijmout víc dětských klientů nebo rozšířit služby o další možnosti pomoci. Ale co bych si přála nejvíce, aby stále ve StropOFFce byli lidé se srdcem na správním místě!“
